Zimní Island - království ledu všech barev

Pár dní po propršeném silvestrovském víkendu v Orlických horách vyrazili naši kamarádi z DISMANTEAMu hledat zimu na Island. Co našli se dočtete v následujícím článku.

V obýváku ještě stojí vánoční stromeček a my už v sestavě Petr, Aleš, Marek a Láďa balíme lyže a věci na ledy. Monitorujeme aktuální COVID-19 situaci a vyčkáváme s koupí letenek. Letenky z Prahy nakonec stojí dvojnásobek, takže volíme přímý let z Mnichova, kam jedeme autem. Po čtyřhodinovém letu jsme v Reykjavíku, kde přebíráme objednanou dodávku a vyrážíme na jihovýchod po silnici číslo 1, která lemuje pobřeží celého Islandu. Jako základnu volíme dřevěnou chatu necelou hodinu jízdy autem od největšího islandského ledovce Vatnajökull, pokrývajícího 10 % plochy ostrova, a zároveň druhého největšího ledovce v Evropě (po ledovci Austfonna na Špicberkách). Na své dobrodružství máme pět dní, v jejichž rámci plánujeme vyjít na lyžích na nejvyšší kopec Islandu Hvannadalshnúkur, zalézt si v ledovcových labyrintech, vykoupat se v přírodních horkých pramenech a vidět polární záři.

Dlouhé noci na ledovém, ale deštivém ostrově

Den první. Pět hodin denního světla, teploty kolem nuly, déšť, sněžení a vítr. Tak by se dala stručně popsat islandská zima. Kdo čeká polární zimy s metry nasněženého sněhu, ten je vedle jak ta jedle. I v rámci takto definované zimy není předpověď počasí optimální. Přichází bouře a celý týden má pršet. Vzhledem k zhoršujícímu se trendu počasí vyrážíme na Hvannadalshnúkur hned druhý den ráno po příjezdu. S vědomím, že odpoledne se počasí významně zkazí a rychlost větru bude přesahovat 100 km/h vyrážíme velmi brzy a z původně plánované zážitkové dvoudenní túry s přespáním na ledovci děláme jednodenní sprint. Výstup registrujeme na místním portálu záchranné služby safetravel.is, od kterého ráno během našeho výstupu dostáváme potvrzení, že odpoledne přijde divočina. Přestože Hvannadalshnúkur má „pouze“ 2 110 m, je to poctivý výlet, výstup začíná v necelých 100 m nad mořem.

Prvních 850 výškových metrů neseme lyže na zádech. Následně v začínajícím dešti šoupeme lyže po zledovatělých pláních až na začátek ledovce. Předpověď se naplňuje, počasí se začíná rychle kazit. Za nedlouho na ledovci mezi kolosálními trhlinami kličkujeme v bílé tmě. Zbývá přeběhnout plato a vystoupit posledních 300 výškových metrů na vrchol, ale počasí je proti nám. Vidíme sotva pár metrů a mrznoucí déšť z nás dělá křupající ledové panáčky. Otáčíme se a s pomocí GPS sestupujeme bílou tmou dolů. Očekávaných pár hodin světla nám moc výhledů nenabízí. Spíše než freeride by se sjezdu dalo říkat posun lanového družstva na bruslích. Po sklouzání plání nandáváme lyže na batoh a v poryvech vichru a ve vodorovném dešti sbíháme dolů k autu. Bez vrcholu, ale plni zážitků.

Pohádkově krásné ledovcové jeskyně

Druhý den jedeme po silnici číslo 1 dále na jihovýchod k ledovcovému jezeru Jökulsárlón, pohádkovému místu se zářivě modrými plovoucími kusy ledovce. Kupujeme si organizovaný odpolední výlet k ledovcovým jeskyním. Bez transportu speciálně upraveným terénním autem se k nim prakticky nedá dostat. Se skupinou asijských turistů projíždíme terénem a následně pochodujeme k ledovci Vatnajökull z východní strany a prohlížíme si 2 ledovcové jeskyně. Jedna jak ze skla, čirý průzračný led. Druhá z černého hladkého kouřového ledu, který vznikal s příměsí sopečného prachu. Zatímco skupina turistů pózuje v zákoutích jeskyň, my po dohodě s průvodcem a po ujištění, co se smí a co ne, vybíháme ven, přebíháme pár potůčků a po mramorovém ledu přecházíme k pohádkové černé ledové stěně. Hroty cepínů a maček kreslí bílé pavouky do černého hladkého ledu. Zažíváme euforii. Řádíme jako děti na pískovišti až do momentu, kdy průvodce píská a svolává nás na cestu zpět. Prší, u malého stánku na parkovišti si dáváme humrové hotdogy a promočení naskakujeme do auta. Po cestě zpět do naší chaty se zastavujeme ještě u ledovcového jezera Fjallsárlón, menšího bráchy Jökulsárlónu.

Islandské ledovcové variace

Třetí den jedeme opět na východ k ledovci Vatnajökull, tentokrát k jeho jižní části Falljökull. Obcházíme malé jezero a po půlhodinovém přístupu stojíme před fantastickým ledovcovým labyrintem. Proplétáme se soutěskami a průlezy mezi skleněnými stěnami ledovce. Nandáváme lezeckou výzbroj, bouldrujeme a popolézáme po všem, co nám padne do oka. Směřujeme na horní plato, kde velmi rychle nacházíme jeden z několika tzv. ledovcových mlýnů (anglicky „water mill“ nebo „moulin“), zaoblenou vertikální díru připomínající gigantickou studnu, vyhloubenou odtávající vodou ledovce. Spouštíme se dolů a se zatajeným dechem a výhledem do tmy zasekáváme cepíny a mačky do zaoblených stěn ledovcové šachty. Počasí se zbláznilo a nad námi je čisté nebe. Neprší! A tak v ledovém království řádíme i za svitu našich čelovek.

Čtvrtý den vyrážíme na západ. Káva a snídaně v kavárně u městečka Vík í Mýrdal a východ slunce za středního deště a silného větru na mystické černé trollí pláži Reynisfjara Beach. Alešovo zaváhání a placák do rozlévajících se vln divokého moře po pláži jsou vzhledem ke konstantnímu dešti zanedbatelné. Po spirituálním zážitku z jedné z nejhezčích pláží světa vyrážíme na nedaleký ledovec Mýrdalsjökull, konkrétně do části Sólheimajökull. Už cesta od auta k ledovci je boj. Průtrž mračen. Promočené máme úplně všechno. Vítr nás bičuje kapkami deště a chvílemi se o něj dá opírat.

Každý ledovec je tady úplně jiný. Ani Sólheimajökull není výjimkou. Stojíme před obrovskými krami ledu jakoby rozházenými v prostoru. Podél jezera se táhne stěna modrých světélkujících stěn ledovce. Ždímeme rukavice a vrháme se na led. Bez lana, nad zemí. V ledové tělocvičně oblézáme, co se dá, zkoušíme různé sklony a profily. Ani neustávající déšť nám z tváří nesmývá úsměvy a radost. Večer v chaloupce sušíme a balíme všechny věci.

Deštivý závěr v Reykjavíku

Pátý den jedeme zpátky na západ směrem k Reykjavíku a po cestě postupně navštěvujeme gejzíry, vodopády, sopečný kráter a se zapadajícím sluncem se cachtáme v přírodních horkých pramenech v geotermální oblasti Hverir. Aby se nám nestýskalo po dešti, tak večer ještě stihneme kompletně promoknout při prohlídce centra Reykjavíku a následující den letíme v mokrých botách domů.

O průzračném, modrém a černém ledu se nám bude dlouho zdát. Pro polární záři se k Severnímu polárnímu kruhu budeme muset ještě vrátit.