Skialpový výšlap a ledolezení v Krkonoších

Libor Dušek 21. 2. 2021
6 minut čtení

Skialpinismus, chcete-li skitouring, letošní sezonu zažívá rekordní boom. Jistě na tom má významný podíl zavření skiareálů, tak mnozí náruživí lyžaři zkouší půvab stoupacích pásů a s nimi spojený aktivní pohyb namísto pasivních lanovek a vleků. Cílem tohoto článku je ale spíš představit zkušenosti a doporučení těch, kteří se pohybu na pásech ve volném věnují delší dobu. A zároveň těch, kteří v rámci výšlapu na skialpových lyží do batohu přibalí propriety nezbytné pro další outdoorovou činnost: lezení v ledu, chcete-li ledolezení. Ideální platformou pro ukojení obou vášní v tuzemských omezených podmínkách jsou Krkonoše.

Dopoledne ledy, odpoledne skialp!

Ve středu 10. února po deváté hodině vyrážíme na skialpových lyžích od opuštěné spodní stanice lanovky na Medvědín. Do Krkonoš „z kraje“, jak tu my místní rodáci říkáme, ráno vyrazili Libor „Kožich“ Kožíšek, horský vůdce, který před šestnácti lety otevřel HUDY sport v Pardubicíh a Jiří „Kosák“ Kos, vedoucí HUDY sportu Hradec Králové, obě skialpové speciálky. V batohu si kromě lékárničky, lavinové výbavy, náhradních pásů a rukavic, tekutin a svačiny neseme lana, sedáky, helmy, šrouby do ledu, karabiny, expresky a smyce, mačky a cepíny. Za necelou hodinku jsme poklidným tempem na konci cesty „Buď Fit“ u místa, kde se Pudlava vlévá do Labe. Veletok, jež pár kilometrů od pramene připomíná roztomilou horskou ručej přeskáčeme, a po krátkém strmém stoupání lesem nás uvítá nádherný přírodní led, který ve své charismatické zmrzlosti oblévá majestátný skalní útvar.

2_skitouring Labe

Nacházíme se na území KRNAP, tedy v lokalitě, která je pro své unikátní přírodní bohatství přísně chráněna! Proto je třeba respektovat veškerá pravidla podmiňující pohyb v přísně chráněné zóně národního parku. Lezení v ledu je v této části Krkonoš povoleno Správou KRNAP v počtu 16 lezců denně a je třeba se s dostatečným předstihem zarezervovat.

3_ledová stěna Krkonoše

Už tu operují dvě lanová družstva a jeden lezec-sólista se samosichrem. Nazujeme a chápeme se všeho potřebného a vzhůru ke štandu! Většina skialpových bot je kompatibilní s lezeckými mačkami, tak se nemusíte přezouvat. Vzhledem k tomu, že je lehce pod nulou, tak je led ve výtečné podmínce a s využitím šesti šroubů se centrální částí probojuji nad něj, kde erární štand a kmen ozdobím pojišťovacími smycemi a karabinami. Kožich mě spustí dolů a posléze elegantně a zkušeně vybere veškeré železo. Při této aktivitě si prvolezec i druholezec musí počínat svižně a dynamicky, ale nikoliv zbrkle. Po dvanácté nasazujeme lyže na druhé straně Labe a stoupáme Labským dolem. Když si přivstanete, stihnete pochopitelně cest víc.

Mrkněte na krátkou reportáž České televize o ledolezení, ve které alpinista, člen HUDY teamu a Krkonošák Radek Groh shrnuje základní pravidla lezení v ledu:

Libor Kožíšek: horský vůdce UIAGM

Po cestě zpovídám kluky ohledně geneze jejich sportovní a outdoorové činnosti. Nejprve Pardubičáka Libora Kožíška: „Rodiče mě od mládí vedli ke sportu a k všestranosti. Tak jsem už jako dítě lyžoval, jezdil na vodu, hrál fotbal, hokej atd. Už na základce jsem si na lyžích poprvé zlomil nohu. Pak to pokračovalo přes univerzální sporty a na univerzitě, v nějakejch dvaceti jsem začal tíhnout k lezení a vstoupil do pardubickýho horolezeckýho oddílu a začal jsem s lezením v horách. Paralelně s tím přišly skialpy a horský kolo. Ještě před skialpama jsme v polovině devadesátejch let v Tatrách tahali na zádech obyčejný sjezdovky a prošlapávali si to pěšky. Pak přišly první jednoduchý skialpy se starým vázáním Silvreta 404.

V roce 2004 jsme s ženou Martinou, která už měla pět let zkušenosti z hradeckýho HUDY sportu otevřeli Hudáč v Pardubicích. Vždycky jsem chtěl mít skialpovou speciálku a přemejšlel jsem nad tím, jak skialpinismus zpropagovat u nás v obchodě. Tak jsem absolvoval první kursy u horských vůdců, tehdy začínala česká asociace horských vůdců Tam jsem leccos pochytil a zdarma dělal promo akce, aby lidi věděli, jak s lavinovým vyhledávačem, lopatou a sondou. Pak mě Dušan Stuchlík (jeden ze zakladatelů České asociace horských vůdců) hecnul, abych stal profesionálním guidem, tak jsem v roce 2010 udělal zkoušky a stal se mezinárodně uznávaným horským vůdcem UIAGM“.

6_Ledy Krkonoše Libor Kožíšek

Jiří Kos: Skialpinista a vodák z Hradce Králové

Jirka Kos má zázemí v hradeckém HUDY sportu, který založil vynikající lezec a alpinista Alda Morávek už v roce 1991. Kosák zde pracuje už třináctým rokem. „Jsem hlavně vodák, z vodácký rodiny. K lyžím jsem začal inklinovat brzy jako každej, všichni jsme jezdili na lyžáky a pak přišel snowboard. Takže já jsem vlastně rekrutovanej snowboardista, na skialpech jezdím tuším teprve osmou nebo devátou sezónu. Do vysokejch hor se moc nepouštím, lezení jen tak zlehka, ale všechno se to točí hlavně okolo vody, když třeba někde s kajakem na zádech utíkám ze skalnatýho koryta.“

skialpinista Jiří Kos

Po naší levici míjíme místo zvané „Velká lavina“, kde v roce 1956 spadla nejrozsáhlejší lavina v Krkonoších, která si naštěstí nevyžádala lidské oběti. Dále míjíme Vrbatův žlab a další obávané lavinové terény, které jsou v Krkonoších díky zakladatelům lavinového katastru Miloši Vrbovi a Valeriánu Spustovi pravidelně a důkladně sledovány od roku 1955. Postupně se dostaneme až k samému závěru Labského dolu, pod Labskou boudu. Čeká nás dnes nejstrmější terén, kterým budeme k boudě pokračovat. Proto je čas na vyhodnocení sněhového profilu. Kluci se chápou lopat a zkušený horský vůdce Kožich začíná s výkladem, který vám bez nadsázky může zachránit život.

Lavinové testy: stabilita sněhové vrstvy

„Tímto testem zjišťujeme stabilitu sněhové vrstvy. Abychom měli představu o tom, jestli je svah bezpečný, nebo ne. Tento test se dělá v horní části svahu, který se chystáme jet, nebo ve spodní části svahu, kterým se chystáme stoupat. Pokud možno tam, kde na bezpečně dostupném místě je sklon nejprudší a charakter reliéfu je podobný alespoň na ploše 20 x 20m, aby měl test vypovídající hodnotu. Lopatou odkryjeme jednotlivé vrstvy, která nás zajímají minimálně metr hluboko, protože obecně jsme při sjezdu schopni ovlivnit vrstvy do jednoho metru. Uvádí se, že ovlivníme do 60 cm, ale určitě je dobré kopnout alespoň metr. Z tohoto zjistíme skladbu sněhu. Ten by se měl postupně směrem dolu zhutňovat. Jakmile někde bude nestabilní vrstva, dochází k riziku odtrhu. V našem případě je patrná už zhruba 35 cm pod povrchem krusta. Když každá sněhová vločka spadne, tak je krásně rozvětvená a po dopadu se postupně přetváří v kuličky, hranolky atd. Když na ní působí vítr a mráz, tak se přetvoří v krustu. Na tu když po čase napadne další sníh, tak je zřejmé, že se nová sněhová vrstva s tou starší úplně nespojí a pod ní vypadávají krystalky přetvořené mrazem a vznikají kuličky-kluzná ložiska, po kterých člověk ujede dolů, když je zatíží. Takže je dobré projet profil prstem, abychom zjistili, kde jsou problémové vrstvy, které se dostatečně nespojily. Obecně rozeznáváme 5 typů tvrdosti sněhu, které se porovnávají tím, jestli jimi prostoupí následující: 1. pěst, 2. čtyři prsty, 3. jeden prst, 4. špička hůlky a 5. nůž. Takže jedu profilem odshora dolů a vždy přiřadím tvrdost k jednotlivým vrstvám. Ze začátků bývá obvykle pěst, krusta je nůž. Já sleduji, o kolik se mě jednotlivé vrstvy tvrdosti mezi sebou mění. Jakmile je to skok o tři a víc vrstev, je to špatné a jedná se o nebezpečnou vrstvu. Samozřejmě také záleží na více faktorech: Jestli se při následujícím kompresním testu bortí vršek postupně, nebo odpadne celý kvádr. Když se to bortí postupně, není tak zle, ale jakmile to ujede celé, hrozí životu nebezpečná desková lavina.“

„Pokračuju dál v našem případě: pod krustou, která byla na nůž je to měkčí na prst, tak se vracím, dál to zase houstne, tak jedu na hůlku, pak tu mám další vrstvu, ta je na hůlku a pak už je to konzistentní na prst. Tak vezmu repku-šňůru a zobrazím si v profilu graf tvrdosti.“ Zjednodušeně řečeno: čím jsou „schůdky“ pravidelnější, tím je vrstva stabilnější. Jakmile je skok o tři vrstvy, je zle. V našem případě je vrstva poměrně stabilní a odpovídá lavinovému stupni č. 2, který dnešní ráno vyhlásila Horská služba Krkonoše.

Kompresní test

Odhrabeme si sloupec sněhu, abychom mohli provést kompresní test. Ten je rychlý a srozumitelně z něj zjistíte stabilitu sněhového profilu svahu, který chcete sjíždět nebo kterým hodláte stoupat. Důrazně bych ho doporučil před každým sjezdem i stoupáním! Slovo má opět Kožich: „Poklepáváme rukou na lopatu, ve třech intenzitách poklepu, pokaždé desetkrát: nejprve zápěstím, poté rukou v lokti a poté celou rukou a zjišťujeme co sloupec sněhu dělá, kde jsou průšvihové vrstvy. Jakmile se nám sloupec odtrhne už během klepání zápěstím, vrstva stabilní není. Když přecházíme do lokte, tak by vrstva měla být středně stabilní. Také ale záleží na tom, jak rychle se to bortí a jakou strminu se člověk chystá jet. V našem případě se nám to postupně bortilo u poklepávání rukou a u poklepu předloktím se to odtrhlo, což znamená, že by hrozila lavina při sjezdu svahu nad 40° sklonu, to odpovídá lavinovému stupni č. 2.“ My ale budeme stoupat sice strmým svahem, ale jeho sklon ani v těch nejprudších pasážích nepřesahuje 30°, takže můžeme vyrazit na Labskou boudu.

Hudy prodejci poradí a doporučí na míru

U Labské boudy nás vítá obří socha pána hor Krakonoše a u okénka si dáváme kafe a posilníme se svačinou. Už bylo na čase, blíží se třetí hodina odpolední. Pokračuju s rozhovory se zkušenými HUDY prodejci a praktiky. Otázky tentokrát směřuje k tomu, co ze svých zkušeností mohou zákazníkům nabídnout. Takhle to vidí Kosák: „Především můžu nabídnout docela dost všestranných zkušeností. Sice nejsem extrémní lezec, ale v přírodě se pohybuju dlouho, jak v létě, tak i v zimě. Dokážu tedy plnohodnotně poradit a odhadnout, co komu na jakou činnost sedí. Nebojím se občas i zákazníkovi říct, že to, co si vymyslel nebo vysnil, není reálný, ať to zkusí trochu jinak. Občas někdo přijde s nějakou vizí a pak uzná, že je lepší to zkusit z jinýho konce a ve finále je pak ještě spokojenější.“

13_Krakonoš Labská bouda

Kožichova přidaná hodnota coby horského vůdce je bezkonkurenční: „Baví mě to komplexně od výstroje a výzbroje přes edukaci až po praxi v horách: svoje zákazníky jsem schopnej na míru vybavit, poradit s materiálem, vše jim vysvětlit, jak se chovat v horách a pak s nima i někam vyrazit. Ideálně do Alp, třeba do Rakouska. Dneska chtějí někteří lidi všechno pořešit z kanceláře, nejlíp hned. Ne každej je ale tak svědomitej, aby něco udělal pro fyzičku a zkušenost. Smysl vidím v postupu od píky: začít normálkou na třítisícovku a postupně zvyšovat laťku. V tomhle vidím cestu, aby člověk postupně zjišťoval, jak to v horách funguje, včetně vybavení, začal na sobě pracovat a nevrhal se do toho po hlavě.“

14_pomník Bohumila Hanče Krkonoše

Jelikož vrcholové partie našich hor neoplývají zrovna katalogovým počasím, tak na sobě pořádně upravíme třetí vrstvu a vyrážíme směr Vrbatova bouda. Po cestě míjíme pomník Bohumila Hanče, který na hřebenech Krkonoš tragicky zahynul 24. 3. 1913 v rámci mezinárodního závodu na 50 km. Na Vrbatově boudě sundáme pásy a přes Mísečky sjíždíme zpátky na Medvědín. Vše jsme v rekreačním tempu stihli do tmy a doporučujeme tuto středně náročnou trasu.

Závěrem k historii lyžování

Kdyby náhodou jste ještě měli čas a energii na odlehčeně podané stručné dějiny lyžování nejen v Krkonošíchči více informací o tragickém závodu z roku 1913, ve kterém zahynul mistr Bohumil Hanč a jeho fanoušek Václav Vrbata, tak mrkněte na tohle video:

Skol!