Koruna Evropy – výstup na Gerlach

Nejslavnější horolezci zdolávají nejvyšší hory všech kontinentů. Dobrodruh Jarda Zaoral vyzval 45 nejvyšších vrcholů Evropy. Pokořil je za 361 dní a vytvořil světový rekord, ale především si odnesl nezapomenutelné zážitky. Kde mají nejlepší vrcholové pivo? Jak se stoupá na horu se smetákem? Kam vás zadarmo nepustí? Inspirujte se zážitky, které doprovází úchvatné fotografie i rozhovory s českými lezci jako Radek Jaroš nebo Adam Ondra! Kniha a její sestra Koruna Česka jsou nově v prodeji i na našem e-shopu.

S tým chceš ísť na Gerlach?

Gerlachovský štít si drží jeden velmi zajímavý unikát. Je to jediná nejvyšší hora států Evropy, kde je zakázáno vylézt na vrchol na vlastní pěst, pokud člověk není členem nějakého autorizovaného klubu horolezců anebo nezíská zvláštní povolení. Za porušení tohoto pravidla hrozí vysoké pokuty.

Cesta na Gerlach není značená, a najít cestu na vrchol je tedy obtížné. Po cestě jsou navíc lezecké úseky, a tak jsme s tátou nechtěli nic riskovat. Objednali jsme si horského vůdce u Spolku horských vodcov, který nabízí zkušené vůdce za fixní cenu 262 eur (v roce 2018). S ním jsme se tak mohli legálně vydat na vrchol. Výstup většinou začíná v šest ráno na chatě Sliezsky dom, tudíž se vyplatí objednat si tam ubytování předem. Alternativně lze také po domluvě se Spolkem horských vodcov dojet brzo ráno k chatě z vesnice Tatranská Polianka „taxíkem“ horské služby. I když je Gerlach nejvyšší horou Slovenska, jeho symbolem se stala až 27. nejvyšší hora země Kriváň, a to díky magické siluetě se zakřiveným vrcholem. 

Na vrchol jen s vůdcem!

Hned na začátku naší cesty na Gerlach jsem pochopil, že to nebude ten správný den pro výstup. Při setkání s horským vůdcem jsem si místo pozdravu vyslechl: „Čo ti jebe? S tým chceš ísť na Gerlach?“ A ukázal na můj batoh s fotovybavením. Vůbec neposlouchal moje argumenty, že mám nějaký projekt, nějaké cíle, že potřebuji pořídit snímky z výstupu na vrchol každého státu, a tak jsem se musel smířit s výstupem jen s mobilem a GoPro.

Jaromír Zaoral - Koruna Evropy

Kniha je inspirací na výlety či expedice pro širokou veřejnost. Svou horu si vybere jak začátečník, tak zkušený horal. Nechybí ani praktické informace o jednotlivých výstupech a mapky, jak se nejlépe dostat na jednotlivé vrcholy. Jarda je vášnivý fotograf, a tak se snažil zprostředkovat krásu hor prostřednictvím svých fotografiích. Druhé vydání rozšířil o více fotografií, zajímavostí, více tipů do hor a hlavně přidal další dobrodružství z nejvyššího vrcholu Kanárských ostrovů - hory Teide.

Když po úvodních 400 výškových metrech byl vítr tak silný a viditelnost tak špatná, že horský vůdce zhodnotil další výstup jako hazard se životem, nebyl jsem vůbec proti. Vůdce po cestě dokonce jednou uklouzl a spadl (beztak to byl trest za jeho „přívětivé“ chování). Jeho přístup ve mně hned na začátku vyvolal silnou nedůvěru. Upřímně jsem nakonec byl rád, že náš pokus o výstup zhatilo počasí.

Další pokus

Na další pokus jsme museli čekat celé tři dny, než se počasí na vrcholu uklidnilo. Ty jsme vyplnili výstupem na Rysy. Za trpělivost se nám počasí odměnilo bezvětřím a oblohou bez mráčku. Tentokrát jsme na požádání dostali jiného horského vůdce Františka Compela a s ním byl výstup jinačí. Na rozdíl od prvního vůdce měl pro mě pochopení a rozumně jsme se domluvili. Mohl jsem si tak na vrchol vzít foťák a malý stativ.

Na místě, kde jsme minule výstup vzdali, nebyl důvod se vracet, a tak jsme se pečlivě uvázali na lano, nasadili helmy a vyrazili. Na vrchol jsme se vydali Velickým žlabem. Z výstupu na Gerlach jsem měl respekt, ale samotné lezení nebylo náročné ani fyzicky, ani technicky, jak jsem se obával. Kdyby cesta byla značená, asi bych si troufl i sám, ale vzhledem k obtížnosti hledání správné cesty jsem ocenil, že s sebou máme zkušeného vůdce. 

Na špici Slovenska

Už po třech hodinách a osmi minutách jsme vylezli na Gerlach a mohli jsme si tak vychutnat zaslouženou odměnu v podobě perfektního Prešovského Medového ležáku, jednoho z nejlepších piv expedice. Jedinou kaňkou na úspěšném výstupu byl pozdní start cesty. Protože jsme vyšli „až“ v šest ráno, vytvořila se na vrcholu před naším výstupem oblaka, a my tak shora téměř nic neviděli. Tak jsou pravidla Spolku horskych vodcov bohužel nastavena, dřív se většinou nevychází. Zkuste se ale domluvit. Náš horský vůdce nám při výstupu řekl, že by klidně vyrazil i dřív. Určitě by se to vyplatilo.

Cestou dolů jsme se vydali Batizovským žlabem, kde nás překvapily zbytky sněhu. Při závěrečném sestupu zpět k Slezskému domu nás doprovázel jeden zvědavý kamzík. Pěkné zakončení návštěvy Tater, opravdu krásných hor, které Slovákům můžeme jen závidět. 
V Tatrách můžete potkat spoustu zvířat od svišťů přes kamzíky až po vzácné druhy orlů. Vydáte-li se do Tater, musíte si dát pozor i na medvědy. Na Slovensku jejich počet roste a v roce 2019 bylo zaznamenáno až 700 hlášení výskytu medvěda.

Proč je horský vůdce při výstupu na Gerlach povinný?

Horský vůdce František Compel: Gerlach je povinný s horským vodcom podľa návštevného poriadku Vysokých Tatier. Gerlach je obrovský masív a hlavne za zlých podmienok, ako je vietor, hmla, sneženie, sa dá ľahko poblúdiť a stratiť výstupovú alebo zostupovú cestu. Počet úrazov a smrťákov sa nedá presne určiť, ale Gerlach patrí medzi najviac úrazové štíty. Gerlach nebol nikdy značkovaný pre turistov. Snažilo a snaží sa o to aj teraz mnoho skupín, ale hlavne horská služba je zásadne proti. Turisti neznalí terénu nemajú šancu na Gerlachu hlavne v zlom počasí nájsť výstup a tiež zostup.

Je výstup na Gerlach s horským vůdcem bezpečný?

František Compel: V Tatrách môžu sprevádzať turistov mimo značkovaný chodník iba mezinárodní vodcovia s certifikátom UIAGM. Škola vodcov trvá asi 2−3 roky a je veľmi náročná. Je tam veľa skúšok ohľadom všetkých činností vo vysokohorskom teréne. Každé tri roky je nutné obnovovanie certifikátu – preškolenie a nové skúšky. S vodcovými skúsenosťami je ale výstup bezpečný. Na Gerlach môžeme zobrať aj úplných amatérov. Mali by mať akurát kondičku, byť zdraví a patrične vystrojení – boty, oblečenie. Potrebný materiál ako prilby, sedáky a v zime aj mačky a cepín im dávajú vodcovia.

A co říkají statistiky?

Ísť do Tatier na túru a zjebať sa z pálenky, to je slovenské! Ale ísť do Tatier na túru a zjebať sa zo skaly, to je také české. Vtipy o Češích v Tatrách jsou mezi Slováky velmi oblíbené a místní k tomu mají pádný důvod. Každoročně se v Tatrách zraní desítky českých turistů, někdy i smrtelně. Není radno Tatry podceňovat. Už mnohokrát dokázaly, že umí i nemilosrdně zabíjet.

Shrnutí informací o výstupu na Gerlachovský štít