K moři s lyžemi na nohou – Tromsø

Vyrazit na lyžích k moři? Na severu Norska žádný problém! Přidejte se k našemu ambasadorovi Lukášovi a jeho přátelům a vydejte se do hor v okolí města Tromsø! Za sněhovými pláněmi, magickou polární září, rozmanitým zvířectvem i bohatou historií.

Když se u nás začínají zelenat první stromy, na severu Norska vrcholí lyžařská sezóna. O mnoho blíže k točně už to ani nejde, a tak se Tromsø chlubí hned několika tituly. Najdete zde nejsevernější obchoďák, mekáč a bůh ví, co ještě.  Polárníci odtud vyráželi na své odvážné výpravy a velrybáři sem přiváželi své úlovky.

Novodobí cestovatelé se zde v zimě vydávají za polárními zářemi a kopci tyčícími se nad hlubokými fjordy. Roald Amundsen by koukal, jak se zde rozvinul turistický ruch. Je březen a dny se prodlužují. To nahrává našim plánům užít si sjezdy k hladině moře. S přítelkyní Julčou jedeme navštívit kamaráda Petra. A Aurora? Pokud se zadaří, tak bude příjemným zpestřením. Zimní dovolená musí být přece u moře, ale tentokrát s lyžemi na nohou.

Obtěžkáni materiálem vystupujeme na malém letišti v Tromsø a hned zjišťujeme, že s počasím to bude slušná loterie. Z minulé návštěvy před pár lety jsem si odnesl omrzliny na tváři, protože pět z pěti dní řádila vichřice. Ale jak se říká: „Čech se přizpůsobí!“ Nyní je situace o trochu lepší. Po příletu nás vítá polojasno a ukrutně mrazivo. Petr nás vyzvedává na letišti. Cestou nakupujeme zaručeně norské speciality: pizzu, tortilly a hnědý sýr, na kterém si místní ujíždí.

Norská divočina

Vítr profukuje sympatickým domečkem. Plán v následujícím šedavém dni je jasný. Chceme vidět barevné Norsko a zvířata v mrazivé divočině. Zprvu neproveditelná představa, ale necháme se překvapit. Šineme se po ledové vozovce okolo ostrova Kvaløya. Nesolí tady, takže bez hřebů na pneumatikách je to chvílemi jako na skluzavce. Zdárně míjíme kormorány a písečné pláže na výběžku Sommarøy. Norské moře bují životem. Písečné pláže lákají k procházkám po nánosech křupajících mušlí. Jdeme hledat „Big five“, podobně jako v Africe. Los, sob, orel mořský, hranostaj a kormorán. Losi a soby zde běžně pobíhají po silnicích, boření se ve sněhu jim nevoní.

Zvířeny vidíme všude spoustu. Přežvykující sobi o nás nejeví zájem. Nabíráme proto směr kopce, které se na dalších pár dní stávají naším hřištěm. Kulisu arktické katedrály tvoří monumentální Tromsdalstinden (1238 m). Hypnotizuje nás natolik, že nejpěknější den připadá výstupu na jeho vrchol. Postupně se aklimatizujeme na nižších bezejmenných krtincům, které bych doporučil také začátečníkům. Je však třeba mít nastudovanou lavinovou situaci a umět zacházet s vybavením. Nám zde napadlo během pár větrných dní několik čísel sněhu na tvrdý podklad. Ostražitost byla na místě.

Nečekané překvapení

Aklimatizace na „menším“ krtinci přišla vhod. Zjistili jsme například, že kopec s výškou 657 m nad mořem není radno podceňovat a že jízda při západu slunce dokáže být návyková. Když se rozjasní obloha po sněhové bouři, vyrážejí Norové na lyže. Jsou vesměs mírumilovní a rádi pomohou, ale když se jedná o běžkování, tak jedou přes mrtvoly.

Túra na Kjølen představuje při pěkném počasí příjemnou odpolední kratochvíli …dokud nás nechytla sněhová vánice. Blížíme se k vrcholu a nevěříme vlastním očím. Pod pojmem bivak si představuji přístřešek, kde s možností omrzlin strávíte nejnutnější čas. Zde jsme však nalezli chatičku s podlahovým topením, rohovou lampou a knihou 101 nejpěknějších sjezdů v okolí. Chatky norského spolku pro horskou turistiku (DNT) jsou prostě luxusní.

Několikadenní výlet nalehko s přespáním naplánujete opravdu snadno a ve vysokém komfortu. Pro Středoevropana nevídaná příležitost. Stačí se jen stát členem spolku, vlastnit klíč a uhradit poplatek za noc na chatce. Pro plánování jsme použili stránku ut.no, kde jsou zakresleny DNT chatky a tipy na túry.

Výstup na arktickou katedrálu

Konečně se vydáváme na ten nedosažitelný kopec v dálce – Tromsdalstinden. Začínáme z okraje Tromsø, míjíme arktickou katedrálu a ukrajujeme první kilometry po luxusních běžkařských trasách. Nikde nikdo. Připadá nám to divné, i když jdeme snadnou trasou přes pravý hřeben. Není divu, protože teplota v údolí klesá i se sluncem k -15 °C. Výšvih přes nafoukané desky a jsme na hřebeni. Konečně vidíme i na druhou stranu, ze které přicházejí další turisti. Kopec se z dálky zdá hrozivější, ale ve skutečnosti jsou svahy přívětivé. Frčíme dolů a autem nabíráme azimut zaledněný fjord Sorbotn, který jsme viděli z vrcholu.

Petr zkouší po cestě natáčet dronem šťavnaté záběry rozlámaných ker. Technika bohužel mizí v nenávratnu. Poručit jsme jí nedokázali, a tak aspoň zkoušíme zkrotit vítr. V autě čeká kite, tajná zbraň proti trudnomyslnosti. Svištím po zamrzlé hladině kilometry daleko a kličkuji mezi rybáři. Chmurná nálada ze ztráty stroje jde znát, ale zaháníme ji chutným pokrmem při krbu v domečku.

Za polární září

Slunce zapadá každým dnem později, světla na zimní radovánky přibývá. Sezóna pro pozorování světélkujících čar na obloze se krátí (trvá od září do března). Koukáme na Aurora Service. Dnes hlásí zvýšenou aktivitu – stupeň tři. Vyrážíme do nedalekého fjordu, do hor a dál od světel. Polární záře se ukazuje v celé své kráse. Občas zahlédneme padající hvězdu. Před pár lety se mi podařilo vidět záři i více na jih v Helsinkách. Jednou za čas dosáhne slabě i k nám, ale lze ji vidět maximálně přes objektiv fotoaparátu.

Den před odjezdem řádí vichřice a cestu k chaloupce zasypává sníh. Lopaty do ruky a jde se odhazovat. Nemáme šanci, metrové závěje rostou před očima. Odhrnovače naštěstí jezdí nonstop, takže ráno míříme podle plánu přes ikonický most na letiště do Tromsø. Tentokrát jsme nenavštívili město, protože po světě začal běhat nějaký virus. K nasátí atmosféry nám stačilo několik vrcholů, pojezdit čerstvý prašan ke břehům moře a procházet se na pláži v lyžákách. Dovolená jak má být, i za polárním kruhem. Koupání jsme nezažili, ale za to jsme viděli spoustu divokých zvířat, která ke zdejší krajině na severu patří.

Když řádí živly

Při špatném počasí můžete navštívit město, jehož domy hrají všemi barvami. Nachází se zde univerzita, která nabízí všemožné studijní programy od Průvodce po arktických oblastech až po Užité umění. Univerzitě patří například i botanická zahrada, ve které pěstují rostliny z celého světa. Za vidění stojí řada muzeí a hlavně Polární muzeum s ukázkami života na severu. Historie dobývání severu je spjata s výpravami i poslední záchrannou expedicí Amundsena, který zahynul při pokusu o záchranu jiné expedice.  Architektonicky zajímavé jsou budovy Polaria ve kterém se nachází velké akvárium, tuleni a další severské zajímavosti.

LUKÁŠ ONDRÁŠEK

Lukáš je členem týmu HUDY ambasadorůje ve ve zkratce výborný lezec, který má za sebou pěknou řádků hodnotných výstupů. Na kontě má třeba legendární Cestu přes rybu v jižní stěně Marmolady (1220 m, 38 délek, dnes hodnoceno 7b, 9-) vytyčenou Jindrou Šustrem a Igorem Kollerem. Krom lezení Lukáš běhá, jezdí na kole, závodí na skialpech a cestuje po celém světě. Na horách nebo ve skalách je v podstatě každou volnou chvíli, často s fotoaparátem v ruce. Pohled přes hledáček ho ostatně i živí, stejně jako grafický design a ilustrace. Asi neudiví, že často se jeho tvorba týká toho, co má nejraději, tedy aktivit v přírodě.