Devět dní s prádlem Devold

Milovník přírody a pohybu Zdeněk Král se účastnil červnové výzvy "Sedm zpocených", jejímž účelem bylo otestovat spodní prádlo Devold v rámci rozličných outdoorových aktivit. Nadšený outdoorák se do akce vrhnul na plný plyn. S houževnatostí a energií mu vlastní sepsal i své zážitky a zkušenosti spjaté s prádlem Devold. Byla by škoda jeho zdařilý report, který zdobí velmi pěkné fotografie, krátit, proto ho uveřejňujeme v plném rozsahu. Neméně zdařilé a autentické hodnocení jeho šesti "zpocených kolegyň/kolegů", si přečtěte zde. Osobní zkušenost a zážitky jsou prostě nejvíc...

Testovací den č. 1

S plně naloženým batohem se právě chystám vyrazit směr hlavní nádraží, když v tom se mi rozezní mobil. Zvedám ho a dozvídám se, že dopravní služba PPL mi právě veze balík na moji domovskou adresu. Říkám si, že jsem si tenhle týden nic neobjednával, ale pak si vzpomenu na soutěž o oblečení od značky Devold a běžím tedy dolů převzít balík. Trhám nevelký balíček a vypadává na mě krabička se spodním prádlem Breeze Boxer a úhledně zabalené tričko Norang Tee. Koukám na barvu a k mému potěšení zjišťuji, že je stejná jako většina mojí výbavy, a to oranžová. Rychle koukám na hodinky – touhle dobou už jsem měl být dávno na cestě na vlak do Prahy s přestupem do Rakouska. Říkám si, že je škoda tuto šanci hned nevyužít, a tak se rychle převlékám do nového vybavení od Devoldu, nasazuji boty a batoh a urychleně opouštím byt směrem hlavní nádraží. Letmým pohledem na hodinky zjišťuji že mě čeká cesta přes půl města s dvacetikilovým batohem na zádech, na kterou mám jen necelou hodinu. Nedá se nic dělat, testování začíná dříve, než jsem očekával. Jízdenku mám naštěstí koupenou, takže se nezdržuji a vlak dobíhám pět minut před odjezdem. Navzdory běhu s krosnou přes půl města je tričko stále v pohodě a Devold tak získává první plusové body k dobru.

Cestu vlakem zvládá tričko z merino vlny obstojně i přesto, že sedím v plně obsazeném kupé a vnitřní teplota se pohybuje okolo třiceti stupňů, stále nenacházím žádné známky propocení. Do Rakouska přijíždíme po přestupu z vlaku autem pozdě večer, kde se setkáváme se zbytkem skupiny, která s námi bude absolvovat výstup na Intersport ferratovou cestou. Nastavujeme budík, který ukazuje čas do začátku buzení kolem tří hodin, ale jelikož jsme se dlouho neviděli, ještě dlouho si povídáme, než abychom se snažili usnout, a tak nakonec spíme jen o něco málo více než třičtvrtě hodiny.

Testovací den č. 2

Nedá se nic dělat, výstup chceme absolvovat dřív, než se spustí lanovka a nahoru se tak dostane mraky lidí a hlavně než začne pálit horské sluníčko. Tak se na cestu vydáváme už v pět ráno. Na začátek ferraty se dostáváme během několika hodin, po dlouhém stoupání strmým terénem a přes několik sněhových polí. Samotná ferrata není technicky nijak náročná a díky brzkému vstávání jsou i sluneční paprsky snesitelné. Jediným místem, kde tak může dojít k zapocení je Nebeský žebřík, který tuto ferratu proslavil, avšak ani tady nedochází u výbavy od Devoldu k žádnému překvapení a tričko je stále jako nové, a tak ho beru i na druhou stranu žebříku, kam se většina lidí nikdy nepodívá a kde by teoreticky mohlo dojít vlivem adrenalinu i k propocení spodního prádla. Tričko i trenky však stále drží suché, a tak dokončujeme výstup až k vrcholovému kříži a vracíme se k autům nejbližší sestupovou cestou.

Testovací den č. 3

V týdnu se většinou věnuji lezení na umělých stěnách, a tak jsem si řekl proč nevzít tričko i sem, na otestování ve více technických lezeckých podmínkách, než je ferratové lezení. Tričko se mnou tak absolvuje několik jednodušších lezeckých cest 5+ na rozehřátí a následně i několik 6+ a jednu 7-. Zjišťuji, že tričko se výborně hodí i na lezení na umělé stěně a že se mi ho stále nedaří propotit navzdory zátěži, které vystavuji tělo při technickém lezení.

Testovací den č. 4

Další pracovní den mám v plánu opět umělou stěnu, tentokrát však více zaměřenou na boulderové lezení než na lezení na laně. Absolvuji tedy ve výbavě od Devoldu několik boulderových cest na rovině i v převisu s menšími přestávkami, a nakonec je z toho přes tři hodiny lezení bez ztráty hvězdičky pro merino oblečení, kdy jedinou stopou na tričku jsou stopy od magnesia.

Testovací den č. 5

Jen tak projíždím Facebook když na mě vyskočí příspěvek od jedné mladé fotografky, která hledá společnost na víkendový trek vedoucí na rozhlednu Smrk (1 124) v Jizerských horách. Balím tedy pohorky, kalhoty a oblečení od Devoldu a vyrážíme v ranních hodinách autem na parkoviště Jizerka, kde na nás čeká zbytek skupiny. Po krátkém seznámení vyrážíme směr Smrk, kam se po několika hodinách, které díky konverzaci o fotografování a lezení rychle utekly, bez problémů dostáváme. Tričko stále nejeví žádné známky propocení navzdory tomu, že na zádech mám čtyřicetilitrový batoh a sluníčko do nás praží tak, že máme všichni spálené ruce a obličeje. Koukáme do map a rozhodujeme se, že zpáteční cestu ještě obohatíme o vyhlídku s názvem Paličník, ze které by měl být parádní výhled a cesta se tím natáhne jen o pět kilometrů. Na Paličníku tak vzniká fotografie mé osoby zírající do dálky v oblečení značky Devold i s viditelným světlým přechodovým pruhem mezi opálením z pekelného sluníčka a bílou kůží pod tričkem, které je stále suché, až si říkám že jediným způsobem, jak ho promáčet, by byl skok po hlavě do nedalekého rašeliniště. Trasu nakonec dokončujeme kolem osmé večer s necelými třiceti kilometry v nohách a příjemným pocitem únavy ze suprového treku s novými přáteli.

Testovací den č. 6

Plánovaná výprava za lezením k Rakouským vodopádům začíná stejně jako vždy, několikahodinovým balením věcí a následnou několikahodinovou cestou do Rakouska, tentokrát konkrétně do Tyrolska, na místo, kde ještě před deseti lety vládl údolí obří ledovec, po kterém v současnosti už není ani vidu ani slechu. První lezecký den startujeme ferratovým lezením kolem obřího vodopádu, kde se mi poprvé za dobu testování daří promáčet funkční tričko od Devoldu, ne však vlivem pocení i když okolní teplota dosahuje třiceti stupňů, ale díky obrovskému množství padající vody sahající od vodopádu až k ferratové cestě. Zjišťuji, že v tomhle vedru není mokré tričko vůbec nepříjemné a po přelezení nejexponovanější časti přímo u hrdla vodopádu samovolně během několika minut samo usychá. Po ferratě pokračujeme do soutěsky, kde je v plánu koupání a technické lezení na laně. Voda v ledovcové řece má podle našich odhadů tak deset stupňů, což nás stejně neodrazuje a s chutí se v ní všichni bez zaváhání koupeme a následně pokračujeme směrem k menší lezecké skále. Jako prvolezec už opět s tričkem od Devoldu na sobě cvakám první cestu, kterou všichni postupně slézáme, a nakonec jsou z toho dvě hodinky příjemného technického lezení. Po rychlé večeři ještě diskutujeme nad možnostmi lezení v ledovcovém údolí na následující den a pak všichni usínáme za zvuků blížící se bouřky.

Testovací den č. 7

Po probuzení se vydáváme směrem k hlavnímu cíli tohoto víkendu a brzy přijíždíme k obřímu údolí, které je protkané několika vodopády. Po menším treku k nástupovému bodu ferraty spatřujeme další obří vodopád který odčerpává vodu ze zbytků ledovce, který ještě drží vysoko v horách a zůstává našim zrakům skrytý za horskými vrcholky. Na cestu se opět cvakám jako první a tričko je opět vystavené vodnímu testu při přechodu vodopádu, stejně tak jako předchozí den, opět se stejným výsledkem. I když je mokré, je pořád stejně příjemné a samovolně usychá do několika minut. Na vrcholu si dopřáváme odměnu v podobě čokoládové tyčinky a následně se vydáváme na cestu zpět do údolí další ferratovou cestou. Tričko je během zpáteční cesty ještě vystaveno testu pevnosti, když mi na jednom rovném úseku bez stupů ujíždí po mokré skále noha, a já tak při kontaktu o skálu levým ramenem sjíždím o necelý metr níž, kde se zachytávám kramle. Tričko na sobě kromě trošky zeleného mechu ze skály stále nenese žádné známky opotřebení. Vracíme se údolím pomalu k autu a během třetí hodiny ranní i zpět do ČR.

Testovací den č. 8

Poslední šanci otestovat oblečení od Devoldu nám kazí hned od začátku počasí, kdy prší už od našeho příjezdu a podle předpovědi to nevypadá úplně nejlépe. Rakouské hory umí být nepředvídatelné a počasí stejně tak. A tak po snídani a rychlém zhodnocení situace, kdy na chvilku vylézá sluníčko, rychle navlékáme úvazky a pádíme směrem k nejbližší skále s ferratou, vedle které právě probíhá kurz technického lezení. Pokynutím zdravíme lezce a sami se vydáváme na ferratovou stezku která opět probíhá v těsné blízkosti vodopádu, nyní ještě silnějšího než obvykle díky vydatnému dešti. Po několika prvních metrech vypadá, že se počasí na chvilku ustálilo, a tak vyrážíme vzhůru a během hodinky dosahujeme vrcholu, odkud však není díky mlze vidět ledovec, na který jsme se všichni těšili. Vracíme se tedy sestupovkou k autům a po shlédnutí počasí pro oblast, ve které se nacházíme, se rozhodujeme přejet do jiného regionu, kde by ještě mohlo být sucho. Nacházíme tam malou ferratu v těsné blízkosti hradu, a tak parkujeme na vzdáleném parkovišti a pak v úvazcích pochodujeme přes celé město kolem luxusních hotelů, než se dostáváme k začátku ferraty. Ta není sama o sobě nijak náročná, a tak po necelé hodině píšeme krátký zápisek do vrcholové knihy a vracíme se k autu a s tím i déšť. Podle předpovědi má pršet až do rána, a tak hledáme ubytování v okolí a večer strávíme vyprávěním příhod u několika skleniček vína a doufáme že se počasí na druhý den umoudří

Testovací den č. 9

Počasí se stále nelepší, a tak se vydáme směrem na sever, kde hrozí dle předpovědi nejmenší srážky.  Po dvou hodinách jízdy autem v dálce konečně vidíme modrou oblohu, a tak po příjezdu na parkoviště rovnou vyrážíme na ferratu, kde se dělíme na dvě skupiny. Já si vybírám těžší verzi D s převisem a zbytek se vydává na lehčí část značenou C. U nástupu však potkáváme spoustu dalších lezců, takže je vidět, že nás počasí nahnalo všechny do jednoho místa. Navíc začíná nástupovka v lese, kde nás pekelně žerou komáři. Není čas ztrácet čas, a tak zapínám vysílačku a loučím se se zbytkem naší skupiny a vyrážím na těžší stranu, kde ještě potkávám dva Němce, kteří ferratu očividně podcenili a vracejí se couváním zpátky na zem. Nechávám je slézt a sám se vydávám na cestu nahoru, kdy ještě pozoruj,i že mě chvilku sledují a pak se vydávají na cestu dolů. Dolézám k převisu a nalevo od sebe na římse pozoruji štrůdl z lidí zaseklých na lehčí části ferraty, přes kterou se nemůžou dostat díky malému prckovi a blokují tak průchod všem ostatním. Jeho maminka na mě začíná mluvit německy, ale nerozumím ani slovo a tak se anglicky ptám, kde je problém. Vysvětluje, že se sami nemůžou dostat přes kluzký úsek, natož s prckem, a zároveň mě prosí jestli bych jí ho pomohl dostat nahoru. Volám tedy vysílačkou kamaráda, který se vydal s druhou půlkou a který sebou nosí třicetimetrové lano pro případy jako je tenhle. Za chvilku je u mě a já prcka cvakám na odsedku a uvazuji mu osmičku k sedáku, zatímco můj parťák leze nad převis, kam ho musíme vytáhnout. Z naší záchranné akce se stává atrakce a zbytek lidí na lehčí ferratě nám fandí nebo si nás natáčí. Vytáhneme tedy prcka přes kyblík až nad převis a zbytek cesty už zvládáme dojít na odsedce až na konec ferraty, kde ho předáváme šťastným rodičům. S dobrým pocitem tak uzavíráme poslední testovací den a vracíme se zpět k autům kde se loučíme a vyrážíme zpět do ČR.

Závěrem:

Oblečení značky Devold mi bylo skvělým neviditelným parťákem po celý měsíc, kdy jsem měl šanci ho testovat. Výrobní materiál se ukázal jako výtečná volba pro většinu mých volnočasových aktivit, které se v současnosti točí hlavně kolem lezení a trekování. Často jsem na víkend schválně vyrazil jen s tričkem od Devoldu a čekal jsem, jak bude zvládat mé tempo, a musím uznat, že si vedlo víc než skvěle. Ať už jde o schopnost pohlcovat pot, rychle schnout nebo dobře vypadat, všechna tato kritéria za mě dopadla na výbornou a můžu s čistým svědomím tuto značku každému milovníkovi Outdooru doporučit.